básničke o Moravě

mino	příjmeni	pseudonym	data	básnička pěsnička
?				Moravo, Moravo
?				Moravo, Moravo
?				(Prošel jsem celú Moravu…)
?		DIXI		Věrnost svy zemi zaxové (Moravě)
Michal	Adamík			Nad milovanó Moravó
Alexandr	Balcárek			Moravan
Robert	Janás			Eine Erinnerung an meinen Besuch Prags im Herbst 1990
Robert	Janás			Mandelbuch des Todes
Michael	Janík			Na věke tade přece néseš
Gyula	Juhász		*MAĎARSKO, Segedín 1883-04-04 (1937-04-06 MAĎARSKO, Segedín)
Jindřich	Klečka			Zme
Roman	Kubíček			Autopodobizna
Reiner	Kunze		*ČEXE	(Janovi Skácelovi)
Mojmír	Lukovský			Srdce republike
František	Nechvátal
Vítězslav	Nezval			Morava
Vítězslav	Nezval			Na břeho řeke Svratke
Ivo	Odehnal			Píseň o velkomoravské náošnici
Karel	Outrata			Kosmonauti z Malé Hané
Jarmila	Plotěná			Mino
Tomáš	Procházka			Moravo, Moravo
Ladislav	Quis			Srdce vervany
Tomáš	Rumíšek			Morava je mamó mó
Jaroslav	Seifert		*ČEXE, Praha	Romance o víně
Jan	Skácel			Balada o Ječminkovi
František	Sušil
Karel	Škrabal			x x x
Karel	Škrabal			Odbočka na Moravo
Antonín	Vašek	(Petr Bezruč)		Blendovice
Antonín	Vašek	(Petr Bezruč)		Dombrová
Antonín	Vašek	(Petr Bezruč)		Laze
Antonín	Vašek	(Petr Bezruč)		Polská Ostrava
Antonín	Vašek	(Petr Bezruč)		Tošonovice
Antonín	Vašek	(Petr Bezruč)		Valčice
Jiří	Veselský			Z Velké Morave
Jiří	Zmožek			Moravo, Moravěnko
Jaroslav	Hutka			Morava
				Moravo, řeko naša
				Pod tvrdoňskú májú
				Pri breclavské bráně
				Blučina
				Až tu jednú nebudem
				Zahrada Moravy

Tomáš Procházka

Moravo, Moravo,

zde si přísaháme,

že po Boho Tobě

ževot svuj vedáme.

Alexandr Balcárek

Pád říše Velko-Moravské . (s. 11-16)

Moravanův sláva . (s. 16-19)

Moravan. (s. 23-27

 
 I já jsem, světe, slavné matky syn,
 i já jsem hrdý na své plémě
 a s chloubou vznášim svoje témě;
 mně dědictvím je předkův slavný čin,
 mně matkou jesti máti Sláva,
 jíž srdce moje poctu vzdává,
 já syn jsem krásné Moravy:
 tať vlast má, plna oslavy!
 Jí byl mi život zemský dán,
 jí budiž opět věnován!
 Patřte na tu luznou zem,
 jižto věnčí borův lem;
 Morava se středem tiše vine
 přes palouk a vnadné údolí,
 víska za vískou nám mile kyne,
 s přírodou um v kráse zápolí.
 Hle! ty staré slávy šedé rumy,
 háj jimž staré báje šumí! -
 Tu bodrý Hanák vede rádlo své,
 tam švarný Valach pase svoje stáda;
 zde Horák úrodnými dělá lada
 tam Slovák pěje písně milostné -
 toť všichni bratři moji Moravané,
 my děti jedné vlasti milované! -
 Znáš, ty světe, ony vábné kraje,
 kdežto znějí staré slávy báje,
 Velehrad kde někdy stál,
 Svatopluk král panoval -
 znáš tu zem? toť má jest slavná druhdy vlasť!
 Zpomínka ta bolnou ve mně budí strasť.
 Velehrade, Velehrade,
 kde že tvá je nyní sláva!!
 Na tvůj pomním-li kdy osud,
 žírný žal se v mysl krade,
 srdce moje teskně lkává,
 ty že v hanbě úpíš posud!
 Zašel Velké Moravě lesk slávy svíce,
 osud, sesul, co se k výši pnulo,
 ach, co bylo, dávno zahynulo,
 není, není králů Svatopluků více! -
 Vrah lítý rozerval nám krásnou vlasť
 a národ volný v pouta jal:
 Tu po vší vlasti vládne mor a strasť,
 po horách, dolech kvílí žal,
 to žal pro vzatou svobodu,
 bez nížto nelze žíti národu.
 Hle! bratr Čech tu v pomoc spěl
 pobratřenému národu,
 by jemu opět život zděl
 a vrátil svatou svobodu:
 Tu Moravan se s Čechem navždy spojil
 a rány vrahem zasazené zhojil;
 pak vždy, kde tekla česká krev,
 i naše vlála korouhev;
 my s Čechy svorně bojovali,
 kdy vlast a víra kázaly,
 my svorně útokem se hnali
 na nepřátel svých návaly,
 a tam kde svorná byla naše píle,
 tam vždy jsme došli šťastně svého cíle. -
 Pohleď tam horu na Hostýnskou,
 jak jasně v blankyt nebes zírá,
 viz onde Olomúcké nivy luzné:
 Tu nade chatrou tatarinskou
 křesťanská zvítězila víra,
 tu Slovan chrabrý v bitvě hrůzné
 uchránil před záplavou pohanskou
 Čech s Moravcem Evropu křesťanskou.
 Ó svornost byla naše síla; -
 než strážný Slávy duch nám spílá,
 že často bratr proti bratru stál
 a v sváru bratrovu krev proléval,
 an úlisný vrah dráždil zhoubné vášně
 a řádil v vlasti naší prostopášně;
 tak sobec přirozené svazky trhal
 a národ v strasť a bídu vrhal. -
 Přišla bouře, strašná bouře,
 místo deště krev se lije -
 sova houká, vlk tu vyje -
 z hradů rum a trochu kouře!
 Když vichor hrůzný nejvíce burácel,
 tu Moravan poslední dokrvácel. -
 Ó horo strastí, horo Bílá,
 v tvé lůno klesla naše síla! -
 Moravan tu s Čechem svorně stál,
 pro svobodu krev svou v oběť dal. -
 Čirá tma se rozhostila,
 zem v své roucho zahalila:
 Tak klesla božská svoboda
 i moravského národa.
 Dlouho duchamor náš národ moří,
 dlouho rod ten porobě se koří,
 on v doupjatech se skrývá strastný
 a sní jen, jak byl někdy šťastný:
 Dřív pánem ve svém domě skvělém,
 včil stal se světa povrhelem;
 krb domácí jen tu tam jiskru chová -
 zdaž přijde rodu doba nová?
 zdaž vrátí se mu slávy dávné čas,
 zdaž vstane rod náš k nové slávě zas?!
 A hle, ta jiskra, dlouho ututlána,
 se vzňala v plamen, nebes dechem hnána;
 nám, Moravané, vzešlo jaro nové,
 nám vracejí se opět šťastní dnové.
 Aj, jak tu plane lásky vatra,
 a bratr zas objímá bratra!
 Hle, národ dříve upoutaný,
 jenž zakoušel hněv lidské, podlé zloby,
 počíná dráhu nové, volné doby,
 i hyne mor ten proklínaný.
 Slyšte, co šepotá Slávy duch:
 "Žijte zase, dítky matky Slávy,
 spějte statně k slávě bez obavy,
 ve svornosti poj se k druhu druh;
 Moravo, Čech bratr tvůj,
 věrně při něm vezdy stůj:
 Jednu máte matku, velkou vlasť, -
 stejný váš je žal a stejná slasť!"

)

Moravě na rok 1861. (s. 49-50)

Antonín Vašek (Petr Bezruč)

Blendovice

Blendovskym krxovem jednó sem šil,

polsky sem počítal kříže.

Nex moravské led, kněz polské tak xtěl,

bode tak do nebe blíže.

Noc táhla. Polák od véxodo dol,

snih padal a mrzlo litě.

Co vidim ? Čerstvě hle kopané dul

a pře něm děcko plakalo

Sepjalo ročke: „Svy děcko se vem.

než bode sněhem zaváty !“

- Co pleteš, co třeštiš ? - „Tvuj senek so,

Bezručo Petře, muj tato !“

Kéž be tě zadávil černé běs sám,

xaxarče, ztrať se v noc temnó !

Co na světě so – já žene nemám –

milenka nespala se mnó.

„Žal moja mama – tvuj slezské so led,

tesknota, bída my potke !“ -

Dlo boga svientego ! začal sem klit,

což sem se napil moc vodke ?

Přes zeď sem skočil jak bázlivé pes,

dež nad nim fiči knut volské.

Do hrobo černyho muj senek kles,

jeden vic přebel křiž polské.

Slezsky pisně 1920

Dombrová

I

Zme Moravci, ale zme z Dombrové,

je možná jiné gdose z Doubrave;

gde Doubrava, to vědijó bozi,

snad při Praze, na břeho Vltave.

Tak mlovil tata náš, mlovile dědové,

tak od kolibke znělo v šedine,

me žele zme he zhasnem v Dombrovy,

co, páni z Čex, nám křtite dědine ?

Ta Doubrava – tak o nás nepravi,

tak z cizine snad řondi rodáce ...

Só rozomňéši ledi z dálave ?

Dež polske Dombrová, tak Poláce.

II

Než v Dombrovy do roka školo mně vemó,

já bijo na zvon: Dombrová, Dombrová !

Než o mílo na západ pošinó mez mó,

rok posledni co s má, rozhópám zvon

Dombrová, Dombrová !

Zástava z cimbuři káci se. – Z dolu

motyk a kladiv zni hočivé tón.

Gde ste gdo na stráži ? Čepice přes uši dolu,

bodi Vás ze spánko prokleté zvon:

Dombrová, Dombrová !

Cos hořkyho skončilo mně v oče obě.

Zvon zvoni temně: Dombrová, Dombrová !

Až podo z Ostrave, vehno se tobě.

Zcizila s se mně Dombrová, Dombrová !

Do pulnoci buči zvon, neščesti věšti.

Gdo dbá na zvonika ? Svět hloxé je a slepé

Než provaz vemkne se, prorazi lebko –

Dombrová, Dombrová !

Slezsky pisně 1920

Laze

Na podkopany na nivě

v ty zemi plny sazi

(a milovany vášnivě !)

tam ležijó naše Laze:

píščale ostry hvizdajó,

komíne nebe mhóřijó,

vesoky pece dýmajó –

xlop Křistek take kóři.

Moravská škola skonává,

Poláci nám jo vzale,

moravská dávná zástava

se z cimbuři nám svali,

vrah do hrado se dobévá,

než do praxo nás srazi,

křik zófalé se ozývá:

Gdo zaxrání nám Laze ?

Hrot ostré míři v našo plec,

boj lité v tvrzi zuři,

xlop Křistek věrné Moravec

vestópi na cimbuři;

a než se šike onavi,

než neodrazi ráno,

xlop Křistek školo postavi

moravskó murovanó !

Tam zlaty klase nezrajó,

gde ohelny só jame,

rolnicky grunte klesajó

do Moloxove tlame,

šak debe sinéx do nebes

komíne mělee rust,

xlop Křistek bité Moravec

on Lazu nepoposti.

Za předku stoji svató věc,

za otcu práva čisty

xlop Křistek pevné Moravec

a neobévá z mista,

nex nepřitel luk napiná,

nex Dombrová de v zkázo,

nex Datyň, Soxa, Karvinná,

on nepoposti Lazu !

Slezsky pisně 1920

Polská Ostrava

So Polská Ostrava, šak ledo moravskyho.

Bez dymo žela sem lit dlóhéx na tisice,

van ostré letěl v dul s hřebeňa kopca myho

a čistá, pruhledná šuměla Ostravica.

V my sešli hlobine, lampe světly za pasem,

žel černéx našle směs, co nitrem mym se vinó,

dym nebe zahalil, kam věke hleděla sem

a pece vesoky se zdvihle nad Lucinó

Gdež kraj se proměnil, zvok změňme mina Tvyho !

di Tvoji konšeli z západo ko posledko

SO POLSKÁ OSTRAVA NÁRODA MORAVSKYHO !

Jenom přibylec lhostejné měni mina předku !

Přibylec naduté národa jazek psoje:

On švarny Lucině sázi háček na hlavo,

on nezná Karvinné, on Karvín jo menoje

a gmino Dombrovó on křesti na Doubravo.

Očenec kožené, kerymo ževot cizi je,

ve středo sedi knih, tak jako pauk o daxo,

na mapě zakresli, gde moravské led zmizi,

falešny hranice a nadává nám Laxu.

Moravské národe, nedé mně mina brát.

Řeč sladká těšinská znět bode sladkym hlasem

až vtáhneš v radnico, až TE tam bodeš stát,

moje mino vrátiš mně, co věke nosela sem.

Slezsky pisně 1920

Tošonovice

Z Frydko šel sem do Těšína.

V srpno belo, horko belo,

na selnici nadešel sem

hezky děvče z Tošonovic

S Panem Bog´, dźevuška švarna.

„S Panem Bog´, dźeń dobrý, pane.“

Z kuń, kaj idźeś ? „Do fabriky

do Ćeszyna z Tošonovic.“

Do Pierona, jaks-je švarna,

jaky voče, jaky renčke !

„Po falešnu pán mi řondźi.“

In po pravu. A čís-je ty ?

„Bystrońova z Tošonovic.“

Tys-je Polka ? „Ni, Moravka.“

Vyhrnolo bíly zóbke,

zle se na mě podivalo

hezky děvče z Tošonovic;

„to jenom o nás rektor Polák

ten nám dává polsky knižke,

ale me jenom po moravsko

řondźimy co z Tošonovic.“

Folvarkem řeč naša zněla,

Harasovskéx, Tošonovskéx.

Dávno temo. Cizi řečó

mlovi dnes Tluk z Tošonovic.

Až se zase ve vlasť vrátim,

podo z Frydko do Těšína,

přendo Dobró, Vojkovice,

podo kolem Tošonovic.

Podo kolem polsky škole,

polsky po dědině podo:

spomeno, jak hněvalo se,

dež sem se ptal, je-le Polka,

švarny děvče z Tošonovic.

Slezsky pisně 1920

Valčice

Co vás těší névíce,

dež dondete sem?

Révo majó Valčice,

vínorodá zem.

Rebníku zde trojice,

břeh kryt palaxem:

zde končile hranice

a moravská zem!

Dnes za městem hranice,

držme proti všem;

dnes só naše Valčice,

zde moravská zem!

Srazte, děcka, sklenice,

k čerto se smotkem:

zdrávy boďte Valčice

a moravská zem!

Vítězslav Nezval

Morava

Morava zájezdni hospoda

O zelenyho stromo

Bobinke trobka a ščebenec

Potolni rytiři vracijó se dom

Košule visijó na stromě

Impresionista měkky barve mixá

Ve stino rozkvetly jabloně

Morava vovečka tixá

Na břeho řeke Svratke

Na břeho řeke Svratke kvete rozrazil,

na břeho řeke Svratke roste nizká tráva,

rád xodil sem tam denně, kópal se a snil,

na břeho řeke Svratke kvete rozrazil

a voda je to těžká, xladná, kalná, tmavá.

E za slonnyho lita je to zvláštni stin,

jak v starym obrazo, co o nás doma visi,

proč cítil sem to vonět kopr, česnek, kmin

e za slonnyho lita je to zvláštni stin

jak v jedny zahradě, kam xodival sem gdese.

Só možná hezči řeke, majó větši třpyt

než tenhle teskné břeh, než temná řeka Svratka,

a přece mosel sem to každoročně žit,

só možná hezči řeke, majó větši třpyt,

šak nexodila k jejix břehum moja mama.

Só možná země, gde je voda modravá

a nebe modravy a hory modravjéši,

a přec mó zemó decke bode Morava,

só možná země, gde je voda modravá,

a přec mně nésó drahy jak ta země zdéši

Só možná mnohem nádherňéši krxove,

je Vyšehrad, ten zlaté klenot v srdci Prahe –

a přec mě névic dojimá ten žulové,

só možná mnohem nádherňéši krxove,

a přec ten nad Brnem je nadevše mně drahé.

Na břeho řeke Svratke kvete rozrazil

a v litě tyči se to turkyňovy zrna.

Ó, debex, mamo, s tebó dodneška to žel,

na břeho řeke Svratke kvete rozrazil,

kéž žel bex s tebó, mamo, dodnes ve zdex Brna.

Só možná hezči řeke, majó větši třpyt

než tenhle teskné břeh, než temná řeka Svratka,

a přec xtěl bex to, mamo, s tebó věčně žit,

só možná větši řeke, majó větši třpyt,

šak te seš moja vlasť, má vlasť, má věčná mama.

Xrpe a města

Jan Skácel

Balada o Ječminkovi

Poněvadž so z té Morave

vim že bel Ječminek král

keré se v obilé sxovával

řikal se s křepelkama

Kam se však sxová Ječminek

vósaté jako to mino

až přende podzem, óhore,

a bode posečeno

Že sme tak strašně sami

Jiří Veselský

Z Velké Morave

Petruško, jož sem zase meze lužnima lesama,

o dědin s naftovéma věžema.

A tráme prvnix xrámu tli tade gdese,

in illo tempore bronzovéx dívčix spon.

Tisíc let píše se kyrilicó,

láska trvá nad te spone z gdese se stkvíci,

Kyrie eleison…

M tédeň 1990-04-20

Reiner Kunze

* Čexe

(Janovi Skácelovi)

Pošťáci, kamarádi,

gdež nebodo mět na známko,

déte mně

čapko

taško

holeco a

hodně pošte

Neztratim

žádné lest,

rožke neohno

[pozor na velky pohlednice –

vim]

Kondolence

zadržim

než bodo mět rozneseny

ostatni leste

Naopak

s sebó decke bodo noset

lest pro skličeny

[Jenom mně nesvěřojte lest

z Morave, začal bex

básnit]

Michael Janík

Na věke tade přece néseš

Na věke tade přece néseš na věke tade přece néseš

Na věke tade přece néseš na věke tade přece néseš

Každy ráno po burčáko

tradični mám snídaní

Snídám tře okurke v láko

třesó se mně na dlani

Tak se řikám proč to piješ

gdež tě to tak nesvědči

jenže večír kamarádi

ti mně zase přesvědčijó

Na věke tade přece néseš na věke tade přece néseš

Na věke tade přece néseš na věke tade přece néseš

Decke gdež so na Moravě

(suď mňa gdo seš bez vine)

přísahám že xco žet zdravě

Odnesó to ledvine

Gdež vepijo štyry decke

všecko kolem zružovi

Vobjimal bex ledi všecke

pak mě múza oslovi

Řiká ale klidně dé si navěke tade přece néseš

na věke tade přece néseš na věke tade přece néseš

Až spočinó moje kostě

na krxuvku malym

neztratijó se sóvislostě

zpivéte se s Plíhalem

Nékrásňéši bode G⁶

Ževot fretka běži dál

dvojhlas s andělem na kuru

Nohavica zazpival

Na věke tade přece néseš na věke tade přece néseš

Na věke tade přece néseš na věke tade přece néseš

Troxa té melanxolie

čas od časo neškodi

Pravověrni optimisti

ti jož se dneska nerodijó

Až se znovo narodime

třeba za tisice lit

jenom prosim veberme se

něgde jinde jiné svět

Jindřich Klečka

Zme

Nigde zme nepřestale

bét svoji!

ač osud nejedno

nám kladl pasť

To mo zme stále

na Moravskym polo

a krvó zaštítile

svojo vlasť

()

Gde zbabělce

se sxovávale v nore

gdež ve vixřici

hločel smrtě kvas

me krvácele

v stino Bílé hore

a vzkříšeni zme

vstale z hrobo zas.

()

Morave slonce vzxázi

v zlatorudé jas

Zasvíti znovo,

jako po staleti

Me změnile se v zemi

země v nás

Je naša mama

me zme jeji děti.

E nad Moravó

rozjasni se nebe

gdež vúla bode

tvrdši našix hor

Boď bodem rovni

s Čexama vedle sebe

anebo Praha

pocíti náš vzdor!

Hlas Morave 1993-11

Moravská demokracia 1996-05

Jarmila Plotěná

Mino

Debex snad měla vlasti najit mino,

pro tixo domova si zvolit rým,

na staré oltář névzácňéši věno

ze šesti pismen položim

Kořene silny má, je jako strom,

jako on dávno jož do země vrustá,

prameněm potučku je, vláhó země,

srdce, oče e poso má,

je jako te, je jako já

Jenom zazpivat, rozeznit cimbál tónu,

prvně „ó“ tíhó se prohébá,

se všeho xorálem, hósli, pozónu e zvonu,

pak lehce vedéxneš nadvakrát jeho „a“

To mino patři královně a nebo víle,

skotečnosť je v něm, pohádková sláva,

ať tahle sloka néni zdlóhavá,

zazpivám mino v kerym láska moja plane,

mino své vlasti, mino Morava

překlad morava.nu

Tomáš Rumíšek

Morava je mamó mó

Jak miloval sem tohle zem ?

Ta bela mně mó mamičkó !

Jenom v ni sem našel zalibeni

A věřil ji svó došičkó !

Po cestáx rozlehléx sem cestoval

A rád se vracel dom

maměnce decke děkoval

- seminko láske zasil !

Matičko moja – mamo milovaná !

Já bránit tě bodo napořád

E na svy stary kolena

„MORAVA“ – zvolám na stokrát !

Karel Škrabal

x x x

S viskó v krko konstatojo

že nékrásňéši seš

dež se na Tebe dívám

skrz sklenko

přesto, že tě jož gdegdo vojel

nende tě opřit

přesvědčivé panenské véraz

tvy města só jako drbne na pavlači

a tvoji omělci omřele

zradile a nebo tě lžó

máš velkó smulu

narodila ses na špatnym mistě

a v noci

třeba aspoň omřeš v Praze

Moravo

Odbočka na Moravo

Odbočil sem na Moravo

na skromnó ózkó selnico

Na xodnikáx só vidět

opřimnii a mili ledi

každé mě rád pohosti

Odbočil sem na Moravo

vidim zeleny lese

modry hladine rebniku

a slešim spivat ptáke

Odbočil sem na Moravo

je to tade jiny

lepši a čistši

Narazil sem do stromo

Nevadi, jedo dál

Ešče mám dva ževote

jož 3325 bodu

a ótočim na svuj osobni rekord

Robert Janás

Eine Erinnerung an meinen Besuch Prags im Herbst 1990

Temeno Špilberko se otevřelo

Z ďóre před západni hradbó hrado

Tryská astrální světlo

Vpíji se do nočnix par

Jeho jedovaty slze skrápějó Stary Brno

Kolem ďóre sedijó duchové zemřeléx

A smotně shlížijó do jicno

Keré se otevirá do hlobin země

Neznámé, nejasné

Spojené s tisícama podobnéx jicnu

Gotickó kaplo svatyho Jana Křtitela

Osvětloje prstenec lóči

Dóbravnické probošt slóží

Zádošni mšo za zesnyly moravsky krále

Ztišeně stojim před Starobrněnskó radnicó

Na tvář si nexávám dopadat kapke dyšťa

Monotónniho melanxolickyho podzimniho dyšťa

Pomalo zvolna pořád prši

...spojené s tisícama podobnéx jicnu

Jako tehdá na Vyšehradě

Mandelbuch des Todes

Obloha má barvo méx voči

A doša se mně provokativně kópe v kališti vzpominek

Meslim na tvy bezeslovny ahoj

Konec definitivně

Já vim, něgde je se mnó nuda a něgde zase vubec ne

A gdo se v tom má veznat a pořád to snášet

Kráčim prázdnó holecó

V okně nade mnó vetřepává nějaká žena černé závěs

Anebo vevěšoje smotečni prapor

Za zesnolyho moravskyho krála?

Přendo koleje poholečni dráhe

A ho euxaristiánu poklekno před Pánem

Múžo bét smotné, ale ne zlomyslné

A proto na Františkánskym náměsti

Zahodim mandloňový denik smrti do kanálo

A nepoložim ho meze tretke

Na stáncix vietnamskéx trhovcu

Gdovi, gdo be se ho tam mohl kópit

Z oblohe mě skrápějó slze

Oblaka oplakávajó vlaštovke

Kery jim okradlo jizlivy slonko

Oprostřed holece se postavim proti davo

A tisice ledi pródí kolem mě

Nexám se bez zájmo omévat mořskym přibojem

Včera s za mnó přešla

Řekla s, že to mužem zkusit znovo

Ale já so onavené

A nexco, nexco jož nic

Večír se zando do hospode na periférii

A s přátelama se bodo posmivat svém depresim

Michal Adamík

Nad milovanó Moravó

Nad milovanó Moravó

nad kvetóci zahradó

vixřice mrake trhajó

Órodny pola, plavovlasá zem

he doha mýho žeti

z rosnéx kališku vláho pijó

Deň nádherné a česté

modravy horizonte obnažil

zlatéma paprskama slonka

lásko mó, Moravo líbeznó

v objeti věčnostě oxvátil

Omamnó vuňo zahrad

do bezednéx plic vdexojo

paleto barev

věke spótanó kráso

rytmus práce

he věčné pohyb časo

Deň dobré jak zraly víno Pálave

Deň vlahé jak hódoli řeke Morave

Deň tixé jak žena milujíci

něžnym hósměvem na rtex

milostnymo sněni se oddávajíci

Tvy pisně Moravo čarovná

Xlebem he vinem opojně voni

Seš ryzi krásó plná

a tóha má nezkrotná

mě tvéma xodnikama vodi

Kráčim kvetóci zahradó

pohledem kráso vobjimám

abe větr nezavál česté deň

my mešlenke, cite

muj kózelné sen

Roman Kubíček

Autopodobizna

... Těhotná nedočkavosťó čekala zem zvaná Moravió

svírána věku po věk tíhó než roztržena vedá plod

planetě ledi - voli zrakem místo porozeni sám

gigantotvurce ze vostrova rozeklanéx skalisk –

dondó v čase gde samo slonko jož jediné oběh před zrozenim

kopyta prvni z hlidek koňu v náměsti sklesnóc v krve tratolišťu

vrhnóc sémě do lona. Vzejit dáno puldruha staletim.

...

František Nechvátal

Moravo, šeptám se tisic tvéx svudnéx min.

Veselé domove muj, má zahrádečko malá,

rokama nevěsate tvy kózlo na mňa sálá,

myrtové věnco v tmáx, kvitečko hořem bílé,

proč všecky telátka radosťó nezešílijó ?

Jabloňko kvetóci, komoro malovaná !

Na stole voni xleba, ax, to seš te, má Haná !

Nexť papež před litama vexrlil na tě klatbo,

pojedem rovinó a bodem slavit svatbo.

Sedé jož na muj vuz, skoč, holubičko sivá,

básnik je plaxé pták, co o tvéx ňader spivá,

Večernix hodin stin laštovek křidla hladi.

Dál ze tvéx kalužin pije my lačny mládi.

A tělo tvoje bíly se svíji jako had.

Prxáš mně za mohyló v svéx písni libosad.

Tam ho viničnéx hor ruměnó pató zora

probózi xato mó a každičkyho tvora.

A lužkem kopretin potuček zurči v stráni,

tam pulnoc měsičná je plná laškováni.

Moravo, šeptám se tisic tvéx sladkéx min.

Děvčátko v okýnko, dobré deň – dobré deň !

Ivo Odehnal

Píseň o velkomoravské náošnici

So láskó k Moravě zajaté

Nad všecke hřivne stříbra

je moja zem.

Moravská demokracia 1996-05, s. 8

DIXI

Věrnost svy zemi zaxové (Moravě)

Věrnost svy zemi zaxové,

to na paměti decky mjé –

ďé se co ďé!-

Velkó Moravo

a prute Svatoplukove

nigde nezapomíné!

Ne Mathias Thurn,

ale Karel ze Žerotína –

a historia Čex a Morave

mohla bét jiná

(ne stalety hoře,

počaty na Bílé hoře)!

Pražákuv palác

a hrob doktora Bárte nemíjé,

na všecko, co belo, pamatuj,

pozor dé, vzpomíné!

MORAVĚ

VĚRNOST ZAXOVÉ,

AŤ NEZNI JI

POSLEDNÍ HRANA!

ZAXRÁNIT

MUŽE JO JEDINĚ
MORAVSKÁ NÁRODNI STRANA!

Moravská demokracia 1996-05, s. 8

Mojmír Lukovský

Srdce republike

Xcem bét srdcem republike

Máme je mět:Čexe a Slovensko

bodó se posilat

přes Moravo cukrblike

Moravskoslezská orlica 1990-12, s. 3

Karel Outrata

Kosmonauti z Malé Hané

Znám jeden kosmodrom

odkaď se dá dostat

hravě do vesmíro

e bez cvičeni na centrifugáx

a jinym trápeni při vécviko

Néni to v Bajkonuro

na Kennedyho myso

ba ani v Houstonu

v Jevíčko je to z Morave

do Vesmiro xvilka

pár kroku přes náměsti

tak se tam totiž

te dvě hospudke menojó

Setkávám se tade s přátelama

a při pivo a povidáni

ač nerad zvolna tlóstno

nakonec místo pokynuu

z řidiciho centra

zaveli pani Evženie

že máme zaplatit a dopit

tak poslexnem

a deme na přistáni

Ta nebévajó

bez problému

obvykle se obendem

bez potlesko a voláni sláve

z obvykléx procedur nám zbodó

doma v ložnicicx

maly domáci karanténe

Moravskoslezské tédeň, 1990-03-02, s. 7

Jaroslav Seifert *ČEXE, Praha

Romance o víně

Moravo jižni! Šil sem bystře s Dyjó,

hul na rameni, na kabátě květ.

Až kordulke tam mnohé pubab krejó

a roke bráni, k srdco neposti jo,

přemnoho krás tam mužeš ovidět.

Jenom boďte zdrávy, gde ste kerá,

já nešil k vám, ač škoda nelíbat!

Ni k starém premonstrátum do kláštera

- xtěl sem sic gdese jíti na pátera,

však odradil mě přísné celibát.

Tu Otakaruv pštrosi xoxol vlaje

a zuřila tu zloba sveřepě.

Však na pruvodca ani nečekaje

- neb belo horko – začal sem hned z kraja

o znojemskyho vína ve sklepě.

Moravo líbezná, nad sklenkó roke spínám,

modle se za tebe a za tvuj led.

Neboť se věro dobře přepomínám,

co slavnéx básniku jož dala s nám,

e víno, kery rozkošó je pit.

Paprsek slonka roztavil v tvé zemi

kameni vzácny a to rodi tu

buclaty hrozne meze haluzema,

jež třpyti se jak vzácny diadéme

nad čelem kraja v modrym blankyto.

Ať všecke Panne Marie na Moravě

nad krajem rozepnó vězdnaté svůj plášť

a střežijó vinice k tvé věčši slávě

před krópama a plísňó přelaskavě!

Te všecke vinice a každé hrozen zvlášť!

Moravskoslezské tédeň, 1990-03-23, s. 1

?

Moravo, Moravo

Moravo, Moravo,

Moravěnko milá,

i z Tebe pocházj

víra ošlextilá.

Xasa ošlextilá

věrnost a Tvoje,

jaky potomstvo plodi

víra Tvoje.

Moravo, Moravo, decke

s při nás bela,

Te s s náma první

Kalix páně pila

Kalix páně pila,

slávo svojo nesla,

proč bes teď krakavco

v černy spáre klesla.

Moravské hlas, 1998-04-03, s. 1

Ladislav Quis

Srdce vervany

Moravo, te sestro milá,

proč ´s ešče ospalá?

Já se dávno probudila,

a tes ešče nevstala.

Česká moja sestro drahá,

oko tvy sen nekali,

deť tvy srdce zlatá Praha,

a to vrazi nevzale.

Srdce moje oxváceny,

k ževoto mně nepudi:

pokud srdce nevráceny,

Morava se nevzbudi.

František Sušil

Slýxáš, synu, tytýž marná slova,

v nixžto vane jedovate dex:

´Moravan so a já néso Čex!´

a mní, že v tom velké frk se xová.

Ó to nésó slova vlastencova:

taká řeč jen od vrahových střex

Slovanum se hlásá na posměx,

heslem tim nám vrah jen zkázo ková.

Jediná-liž mluva přelíbezná

Moravana s Čexem nepoji?

Proč jen bratr k bratrovi se nezná?

Zdali voda proti vodě plyne?

Je-liž větev s větví v rozbrojo?

Proč jen náš lid k lixotám se šine?

Jiří Zmožek

Moravo, Moravěnko

Tam rád si vínečka vepiješ,

tam nad řekó Moravó

A dež si ve světě spomináš

na zem milovanó

Tam slaviček krásně spivá,

vesoko nad lesem

Tam dobře každymo bévá,

tam je naša krásná zem

Moravo, Moravěnko, Moravěnko milá,

si jak tá frajárka, co sa nastrójila,

Moravo, Moravěnko, ty si jak ten vinohrad,

na tebe, Moravěnko, spominá každé tak rád,

na tebe, Moravěnko, spominá každé tak rád

Gyula Juhász

1883-04-04 Segedín – 1937-04-06 Segedín

Spomínka na Skalico

Obraz dávnéx madon z rodné dědine.

Mlovi měkce jako xúva s děckama.

Slovačka. Teď spěxá na dráho.

Donde dom, než se setmi?

Jenže osud mívá ryxlosť železnic,

co se pěkně písknó a nás minó.

Nezmeškala sem vlak na Moravo?

zeptá se svó moravštinó.

Voče měla jako trnke za rose,

plny prosbe a tak votevřeny!

Spatřil sem v nix blankyt smotnéx dálek,

gde se nekonečno klene.

?

?

Prošel jsem celú Moravu až po Trenčín,

eště jsem neměl takú galánku, jak mám včíl

Československá (Česká?) televiza1973

Českoská televiza 2 2003-05-01

anonym

(z brněnského podchodu na Nádražní ulici)

Báseň

(z balíčko premiérova)

„Klausi, Klausi, Klausíčko,

co to neseš v pytlíčko?“

„Neso, neso

namáhavě,

co jsem okrad´

na Moravě!“

Moravská demokracia 1997-10

Jaroslav Hutka

Morava

 
AmiBrněnská radnice stavěná do vejšEky 




 
v ulicích práší se a nejvíc na AmiČeský 




 
AmiDětičky s jásotem z radnice mávaDmijí 




 
holubi Aminad Eměstem poletuAmijí 




 





 
CMorava je krásná zem Gna její slávu připijem 




 
jsou na ní pěkná děvčata Ctvářičky majó ze zlata 




 
CDobrý čloG7věk ješDmitě žiEje na Moravě víno piAmije 




 
proto ať Fvzkvétá MoraCva a jeGjí sláCvaE 




 





 
V Špilberku na kopci v domečku kamenným 




 
divěj se cizinci jakej’s byl na ženy 




 
Děti se poučí dobou feudální 




 
silný slabé mučí to dnes už není 




 
 
CMorava je krásná zem Gna její slávu připijem 




 
jsou na ní pěkná děvčata Ctvářičky majó ze zlata 




 
CDobrý čloG7věk ješDmitě žiEje na Moravě víno piAmije 




 
proto ať Fvzkvétá MoraCva a jeGjí sláCvaE 




 





 
Copak to vyrostlo na Královým poli 




 
už to snad uzrálo že to nesklidili? 




 
Děti se radují komínům továrním 




 
radostně vdechují ten jejich dým 




 
 
CMorava je krásná zem Gna její slávu připijem 




 
jsou na ní pěkná děvčata Ctvářičky majó ze zlata 




 
CDobrý čloG7věk ješDmitě žiEje na Moravě víno piAmije 




 
proto ať Fvzkvétá MoraCva a jeGjí sláCvaE 




 





 
Brněnské drak v Nilu se narodil dětem 




 
nahání strach má jméno Krokodil 




 
Visí na řetizku v průvanu houpe se 




 
píšu do notýsku ať nekrmí se 




 
 
CMorava je krásná zem Gna její slávu připijem 




 
jsou na ní pěkná děvčata Ctvářičky majó ze zlata 




 
CDobrý čloG7věk ješDmitě žiEje na Moravě víno piAmije 




 
proto ať Fvzkvétá MoraCva a jeGjí sláCvaE 




 





 
Brněnský kolo docela dřevěný loni 




 
prohánělo motorky závodní 




 
Dětičky mávaly Frantovi Šťastnýmu 




 
na dráze viděly samou šmouhu 




 
 
CMorava je krásná zem Gna její slávu připijem 




 
jsou na ní pěkná děvčata Ctvářičky majó ze zlata 




 
CDobrý čloG7věk ješDmitě žiEje na Moravě víno piAmije 




 
proto ať Fvzkvétá MoraCva a jeGjí sláCvaE 
 
 
?
 

Moravo, řeko naša

Hłuboká je voda Tvá,

Moravo, řeko naša,

hłuboká je voda Tvá,

z břehu volám na Tebja,

Ty má milá jediná,

Ty má milá jediná,

z břehu volám na Tebja,

Ty má milá jediná,

Voda … vlny …

A já plaču na břehu,

pro svú milú jedinú,

pro svú milú jedinú,

a já plaču na břehu,

pro svú milú jedinú.

 
?
 

Pod tvrdoňskú májú

Pod tvrdoňskú májú xlapci verbuju,

přespolňáci vrané koně kšírujú, kšírujú

Vjé koníčky vjé, pod májú hore si vyskočím,

potom sa já za svú milú zatočím, zatočím.

Vjé koníčky vjé, pod májú hore si vyskočím,

potom sa já za svú milú zatočím, zatočím.

Nad Moravou vyskočilo sluníčko, sluníčko,

vítajú ho vinohrady aj širé poléčko.

Aj ten slavík na haluzce notuje, notuje,

když si šohaj před muziku verbuje, verbuje.

Aj ten slavík na haluzce notuje, notuje,

když si šohaj před muziku verbuje, verbuje.

Pri breclavské bráně

Pri breclavské bráně stojí koně vrané,

pri breclavské bráně stojí koně vrané,

vysedají xlapci, vysedají xlapci, vysedají na ně,

vysedají xlapci, vysedají xlapci, vysedají na ně.

Na koňa sedajú na Boha volajú,

na koňa sedajú na Boha volajú,

Bože nám pomáhaj, Bože nám pomáhaj v našem bojováňú,

Bože nám pomáhaj, Bože nám pomáhaj v našem bojováňú.

Bože nám pomáhaj, aj pana Maria,

Bože nám pomáhaj, aj pana Maria,

Aby nezhynula, aby nezhynula Moravská krajina,

aby nezhynula, aby nezhynula Moravská krajina.

Blučina

Pod výxodem leží dlouhá dědina, a má pěkné zvučné jméno Blučina,

kdo se příjde k nám jen jednou podívat, s námi si xce pěkné písně zazpívat,

kdo se příjde k nám jen jednou podívat, s námi si xce pěkné písně zazpívat.

Úrodný kraj, velké lány obilí, sady broskví vždy Blučinu zdobily.

Xlouba naše vinohrady a z nix dobré vínko je, z kterých sklepú libé písně slyšet je,

xlouba naše vinohrady a z nix dobré vínko je, z kterých sklepú libé písně slyšet je.

Nejsme Haná ani praví Slováci, zkrátka srdcem moravští jsme rodáci.

Kdo má rád zpěv, naše pěkné písničky, xtěl by s námi tady zústat navždycky,

kdo má rád zpěv, naše pěkné písničky, xtěl by s námi tady zústat navždycky.

Úrodný kraj, velké lány obilí, sady broskví vždy Blučinu zdobily.

Xlouba naše vinohrady a z nix dobré vínko je, z kterých sklepú libé písně slyšet je,

xlouba naše vinohrady a z nix dobré vínko je, z kterých sklepú libé písně slyšet je.

Až tu jednú nebudem

Až tu jednú nebudem, kamarádi, ostane tu po nás co sme měli rádi.

Pěsničky moravské dál sa krajem ponesú, lásku v nix každému k srdci donesú,

pěsničky moravské dál sa krajem ponesú, lásku v nix každému k srdci donesú.

Až tu jednú nebudem, kamarádi, kde budú dědiny, naše vinohrady,

to naše polečko, kdo ťa bude orávat a tebja vínečko bude pijávat,

to naše polečko, kdo ťa bude orávat a tebja vínečko bude pijávat.

Zahrada Moravy

Široká dolina, úrodná rovina, zahrada, pole, vinohrady z Hradišťa.

Kúsek dál hrad Buxlov, lesú král z dávnýx dob na skále stojí tady.

Xtěl by se starý hrad s Barborkú podívat z buxlovskýx lesú do doliny,

kde všeci spívajú, sklenečky zdvihajú, kde každý omládne, hned je iný.

Kdo jednú jedenkrát dojde sem jeden ráz a keď ho srdéčko pobolívá,

zahrada Moravy slunkem ho pozdraví, s pěsničkou každý rád pookřívá.