Óndra Łysohorsky: Spiwajuco piaść, Praha 1934

ÚVODNÍ SLOVO

Dostávám se jen náhodou k úkolu, představiti české obci čtenářské autora této knihy veršové, který se kryje z dobrých důvodů pseudonymem Óndry Łysohorského.

Asi před měsícem navštívil mne v mém prázdninovém bydlišti mladý muž akademického vzdělání, graduovaný, aby mně přečetl své verše a požádal mne o radu, kde je vydat. Je prý Slezan, přesněji řečeno, Lach; nežije již v rodném kraji, ale vracívá se tam ještě návštěvami, žije tam jeho přízeň; a utrpení toho kraje, jeho bída, útisk hospodářský, útlak sociální, ponížení, vzdor mučí jej tak, že je vyslovil ve svých verších, psaných, myšlených, cítěných lašsky. Jde v české literatuře o první knihu veršů lašsky psaných - nehledíme-li na autory básní více hodnoty folkloristické než umělecké - nebot' Bezruč psal česky a zabarvoval jen slovník místním nářečím a Čeněk Ostravický, také básník tohoto beskydského kraje, který se později vystěhoval a zemřel v Americe jako socialistický novinář roku 1912, napsal lašsky jedinou básničku, nevalné hodnoty, celé své ostatní dílo, zvláště svou epickou skladbu. Píseň o Ondrášovi napsal také česky. - Je v něm mnohem víc ještě než Bezruč vzdálen plemenné jazykové původnosti svého rodného kraje. Obyčejně odmítávám takové žádosti, protože by mně vyjedly mnoho času, jehož mám již málo a jehož potřebuji k svému dílu. Ale tento muž přijel za mnou z daleka a nebyl nikterak módní básnický panáček pražský nebo český, který se strojí v nejbližší módní konfekci nebo dává si předpisovat podle pařížského žurnálu své bás­nické roucho; a tak zvítězila nad opatrností novost tohohle zjevu a touha vždy ve mně živá, slyšet něco původního, zemitého, pramenného.

A tak se stalo, že Óndra Łysohorsky mně četl půl dne jednak verše, které máš před sebou, čtenáři, v této knížce, jednak jiné, rázu důvěrného. S po­čátku jsem poslouchal s nedůvěrou, ale ta brzy roztála, protože za chvíli jsem viděl, že ten muž je básník opravdový. Ćítal jsem v mládí trochu polsky, Mickiewicze, Slowackého, a laštině jsem rozuměl skoro úplně; jen zřídka bylo třeba vy­světlení autorova.

Spiwajuco piaść je poesie převážně obžalobná, poesie žalující na vládnoucí Prahu, poesie žalující na nový režim, jako poesie Bezručova žalovala kdysi na režim starý. Povinností vládnoucích je vyslechnouti ji co nejpozorněji a dáti se jí poučit, pokud je čas. Básník vidí obyčejně hluboko do vroucího kotle času a ještě nikdo nepochodil špatně, kdo se dal poučit jeho viděním. To je první, řekl bych, vnější a časový zájem básnické knížky Óndry Łysohorského.

Ale je tu i zájem druhý, hlubší, vnitřní: jak vlil své vidění života do kadlubu slova zcela nového, panenského, které nemělo posud literárního otis­ku; jak vyrovnal a zasnoubil svůj vnitřní rytmus duševní s vnějškovou melodií řeči odposlouchané po prvé k tomu účelu se rtů žijících; jak ztvár­nil své básnické představy a vtiskl je do vzdorné nedotčené prsti. To jsou vlastní problémy básnic­ké tvořivosti a česká kritika slovesná bude se jimi jistě obírati. Já mohu zde jen říci, že v mno­hých případech Óndra Łysohorsky nepodlehl v tomto nesnadném a velikém boji. V jeho knížce básnické jsou čísla veliké výraznosti a síly slov­né, která zachycují životní situace v nezapo­menutelných postojích plastických, hutně, tvrdě, spádně, jak tomu má být v skutečných baladách; a jiná, která dotvářejí odposlouchaný materiál sloupě zvukový v skutečnou uměleckou monu­mentálnost širého zvlnění.

Poesie Łysohorského může býti dobrou protivá­hou jisté části dnešní přeumělkované poesie čes­ké, která se ráda uhýbá prostotě a ráda se zabíhá do formálních schválností a plochých zvětralých hříček zájmu pouze efemerního a papírového.

 

3. září 1933                                                                                                                                                                       F. X. Šalda

 

WYKŁADY (s. 89-91)

Wesno pod Beskydami: Pómnik oswobodzéne zémě ("Pomník osvobozené půdy") w Sedliščach přy Frydku. Odkryty 3. IX. 1932.

Litanija o Nekvasilowi: Nekvasil, welko stawebňo firma w Praze.

Jedén za druhym: Gero (+ 965) ućiskowatel połab­skych Słowanów a łužickych Sérbów. W pěsničkach Bez­ručowych symboł ućiskujuce rakusko-ňémecke šlechty pod Beskydém. - Morowka (česky: Morávka) dźedźina w Beskydach. - Prašiwo (česky: Prašivá) hora w Be­skydach. 843 m.

Balada o Janu Miturowi: Lipina = hamry Karłowo Huć, - Palarňa, majetek Hermanna Löwa, syna Nathana Löwa na Koloredowě w Mistku.

Balach o 10 funtach margaryna: Dňa 22. I. 1933 0 3 ho­dźiňe rano zastřelił česky financ Pěchota na mośće w Bohumiňe bezrobotneho hameroka Ant. Pertilla, kěry chćéł přenéść 5 kg margaryna.

Orłowsko balada: Za štrajku hawiřów ostrawsko-kar­winskeho rewiru w roku 1925 skóncéntrowały śe 4. IV. masy hawiřów w Orłowe. Do hymny "Kde domov müj", spiwane robotnictwém, padły wystřeły českych šanda­rów. Zastřeléni: Heřyk, Wałowič, robotnica Petrowo a synek Pfeifer, 3 měśice stary.

Wizyja w Horni Suche: Dwa hawiřy zastřeléni w Horni Suche.

Taňec smérći: Dňa 8. V. 1894 salwa rakuskych šan­darów před šachtu ,,Swato Trojica" na Polske Ostrawě (česky: Slezská Ostrava). Padło 7 hawiřów. - Masaker, spósobény polskymi šandarami přy Golešowě w masach bezrobotneho ślónskeho robotnictwa z ustróňskych hamer a z golešowske céméntowe fabryky, kěre chćeło urobić hładowy pochód do (Polskeho) Ćešina. 6 robotników zóstało ležeć we własne kérwi. Dňa 23. II. 1933.                                                                                                                                      

Óndraš: Lašsky naciónalny heros, rodzény z Jónowic (česky: Janovice), z kěreho socialňe-ekónomicke póměry w 18. storoču zrobiły zbójnika typu idealneho. Broł bohatym a dowoł chudobnym.                     

Spěw deśići milijard tón: Łyso Hora, ňejwyššo hora w ślónskych Beskydach. 1325 m.  

Spěw řeči pod Beskydami: Biły Křyž, beskydsko hora (943 m) na jazykowe hranicy lašsko-słowénske.

Přyprawy na plebiscyt: Odehrało śe 17. II. 1920.

Balada o plebiscytu: Ňejwyššo rada w Paryzu odesłała do Ćešina kómisyju, słožénu ze zastupców Francyje, Anglije, Italije a Japónska, kěro dňa 3. II. 1920 we weřejne proklamacyji přyslubiła neutralnu sprawu Ćešinska, prawo sebeurčowaňo, ochranu před každym nośilim, terorém atd.

Balada o hranicach: Ostrowy w prostředku mořa, ostatky lašskeho noroda na Prajske zgermanizowane. - Morawcy = Laši. 

Šlónsko balada: Bard Peter Bezruč, kěry za časów rakuskeho a prajskeho ućiskowaňo očekowoł oswobodzéni lašskeho noroda se strany česke.

Kérwawe štreky: Dňa 24. IX. 1933 skočili dwa bezrobotni pod koła mašiny: hawiř Fr. Pastérňok z Bartowic na kolaji mezy Raćimowém (česky: Vratimov) a Paskowém, a Kozłowsky z Wel. Połómu (česky: Velká Polom) ňedaleko štacyje Haj přy Opawě.  

Polomsko balada: Dňa 16. XI. 1932 českosłowénsku šandarmeryju zastřeléni Jan Piliar a Jan Pohorelec w Polomce na Słowénsku.  

Swětlo: Dňa 3. X. 1933 zastřelił na šachće Pokrok Kareł Klimša ze Šumbarku Jozefa Grygara, starostu z Pětwołda (česky: Petřvald). W šachće, kaj śe KIimša skrył, zrobił kóňec swojimu žiwotu dňa 7. X. W spómince robotneho ludu lašskeho, a tén jedźiny mo prawo aj tu rozhodować,  ňebudźe žić KIimša jak zbójnik, ale jak oběć kapitalistyckeho systému a prowokacyji českeho fašizmu na lašskych uhełných dołach.

Odpowědź: "Až bude růst nade mnou tráva, až budu hnít, kdo na moje místo, kdo zdvihne múj štít?" Peter Bezruč, Slezské písně.

 

DOSŁÓW (s. 92-97)

Wěda buržoazyje, nodénik władnuce klasy, rozłuščuje adekwatnym spósobém én takowe problémy, kěre od­powidaju mocénsko-polityckym téndéncyjóm jejich ži­witelów. Problémy, kěre ňeodpowidaju władnuce klaśe, ňebywaju rozłuščowane alebo rozłuščuju śe skrucénym spósobém. Tén spósób badaňo ménuje wěda buržoazyje "hledanim objektywne prawdy".

Doswědčénim takoweho "hledaňo objektywne prawdy" je lašsky problém. Lehko śe do wyswětlić, čému wěda buržoazyje problém tén ňeuznowo. Jedźino wěda mar­xystycko wi aj tu dać odpowědź definitywnu.

Co wi sama tak nazywano ňejwyškoléňejšo wérstwa obywatelstwa českosłowénskeho a polskeho štatu o swo­jim pohraničním problému? Co o ním wi ostatňo Eu­ropa?

S pojmém "lašsky", aj tam, kaj wóbec je známy, śe spojuje ňejasno filologicko předstawa, kěre śe ňedo sub­zumować nic kónkretneho. Bodej śe wi, že słowo "laš­sky" ňeznači žodén prozny pojém katedry, ale že ozna­čuje wšeljakymi ménami (na př. lašsky, morawsky, ślón­sky a. t. d.) jazyk, kěreho užiwaju přybližňe dwa mi­lijóny ludźi. Bodej śe wi, že a z jakych přyčin jazyku tému ze wšeckych swětowych jazyków śe ňejwic wy­smiwali a že ho, kěj už muśeli o ním młuwić s jistu re­zerwu, označowali jednoduchym "přechodém" jazyka českeho ku jazyku polskému. Bodej śe wi, že prawě noród tén je zakořéňény na jednym z rozhodujucych míst Europy, na přechodu mezy Sudetami a Karpatami, na wérchnim běhu Odry a jejich přypływów a na wérch­nim běhu Wisły. Od ňejstaršich časów jedno z ňejznač­ňejšich mist středni Europy. Jak archeologija doswěd­čuje, přešły přes kraje ty před 30.000 rokami norody od sewerniho kraja Karpat do połednich a zapadnich rownin. Přes kraje ty wedła staro cesta mědźowo, za časów řymske řyše cesta jantarowo, ňeskořy cesta solňo. Ňéni dźiwu, že aj ňeska tu je jedno z ňejhławnějšich mist kómunikacyjnych. (Bohumin.) Kraj tén, w kěrym śe schodźo štyry swětowe strany sposobém tak wyznam­nym, móh by być prawém ménowany křyžňu cestu Europy.

Dźiwić śe tému, že historyja krajów tych a noróda, kěry ňeska tu zmiro, śe do přyrownać tragickému jabku ňe­zhody? Přes cełe storoča śe o ňeho rwali suśedźi, z ruky do ruky chodźiło a dźeliło śe. Dźiwić śe tému, že łu­pežno chćiwość stupňowaňe ožiła, jak śe kraj tén začnuł rozwijać na jedén z ňejznačňejšich céntrów europske industryje; jak śe ukozało, že na póměrňe małym miśće a w póměrňe lehko přystupitelne hłybce leži deset mi­lijard tón uhlo; jak na zémi podbeskydske, jak hřyby po dešču, wyrosły fedrowe weže, wysoke pece a kóminy fabryk: ostrawsko-karwinsky uhelny rewir, Witkowice, Třyňec, Karłowo Huć, Bohumin? Łupežno chćiwość śe stupňowała. Pod křydłami rakuskeho orła śe prowodzo­woł stary, na Słowanstwu už tragickym spósobém wy­próbawany prostředek germanizacyje tak bezobhlédňe jak pod křydłami prajskeho orła za Bohuminém a Opawu. Co robił władnucy Widéň a Berlin, hledźeli na­podobnić wyswětlitelnym spósobém w hranicach swo­jich možnośći ze zapadu Ćeši a z wychodu Polocy. Začnuła ostro wojna odnarodňowaňo, w kěre śe zabi­rała dźedźina za dźedźinu a město za městém. Wšecy třy suśedźi skrywali swoje kapitalistycke téndéncyje pod šumnymi maskami. Ňémcy twérdźili, že rozšiřuju kruh ňémecke kultury, kěro "wykupowała swět". Češi a Polocy śe bili pod štandartu słowanskeho zbratřéňo. Tak śe stérkały před politycko-ekónomicke téndéncyje kulturne a norodni masky. (Ćému šak oba słowanšči bratřy na hrudźe lašske, na hrudźe słowanskeho noroda, tak mocňe wraźili do sebe, na to ňémaju odpowědźi). Přyšła swětowo wojna a přewrot. Wilsonowo myšlénka sebeurčowaňo norodów, o kěru śe opiroł dźił lašskeho noroda, šak s ňesprawneho stanowiska a w ňespraw­nych formulacyjach, zdeptała francusko wychodňo poli­tyka imperyjalistycko. Po kómedyji přypraw na tak na­zwany "plebiscyt", rozhodła śe welmocno Francyja, aby ňestraćiła žodneho ze swojich na wychodźe tak po­třebnych bratrów, ku rozłuščéňu ňepřyjémneho pro­blému spósobém, jakým był rozłuščény uzeł gordycky. Rozetnuła ňejznačňejši dźił lašske zémě, bywałe kni­žatstwo ćešinske. Rana idźe bywałym hławnim městém. Waršawa dostała wychodni dźił a Praha zapadni. Proći polskym požodawkóm na cełe knižatswo ćešinske zwy­ćeźiło na kónferéncyji w Paryzu s kapitalistycko-ekó­nomickeho stanowiska samozřejme hesło Benešowe: Uhlí a dráha jsou nám životní otázkou. - Bez uhlo ostraw­sko-karwinskeho rewiru było by Českosłowénsko se sta­nowiska hospodarskeho ňémožne a bez kolaji košicko-bo­huminskych, kěre wedu přes Ćešinsko, było by spojéni mezy Słowénském a Čechami-Morawu značňe śćežéne. Francusko imperijalistycko polityka na wychodźe ňe­była s tym spokojno. Francusky kapitał, spojény s čes­kymi bankami a staru ňémecko-židowsku šlechtu, kěro w démokracyji relatywňe dobře pochodźiła, śe usadźił w krajach lašskeho noroda jak pijówka.

Bodej śe podstérkowało kaj indźe tak přehlédnym spó­sobém hledani "objektywne prawdy" polityckym téndén­cyjóm władnuce buržoazyje jak w problému lašskym. Ňebyla to słowansko myšlénka bratérstwio, kěro hnała česku a polsku buržoazyju do boja o ześilňéni swojich hospodarskych pozycyji. Do oprat polityky te byla za­přohnuto aj wěda historycko a filologicko, a tak došło ku kómedyji, w kěre "hledaní objektywne prawdy" zro­dźiło bližňata sobě dyjametralňe proćiwne. Opirajuc śe o dynastycko-jurystycke arguménty, kěre maju se sta­nowiska marxystyckého cénu wic ež relatywnu, wěřy česko historyja, w słužbě "objektywne prawdy", w swój dokaz, že česko koróna jedźiňe mo prawo na lašske kraje. Aj polsko historyja, w słužbě te same "objek­tywne prawdy", dokozuje prawdu dyjameralňe pro­ćiwnu. - To same na polu filologije. Proći českému "objektywnému" dokazu, že jazyk lašsky ňepředstawuje nic inšiho ež dyjalekt českeho jazyka, stoji opačny do­kaz polsky s twérdzénim ni méňe "objektywnym". Na mośće přes Olzu w Ćešiňe stojo obě prawdy proči sobě. -- Prawda je, že lašsky jazyk předstawuje własny orga­nizmus, kěry śe rozeznowo podstatnymi znakami jak od jazyka českeho tak od polskeho. Od českeho jazyka mezi inšim akcéntém na předostatni słabice a ňedostatkém rozdźiłu w kwantyće, od polskeho jazyka ňe­dostatkém nosowek a podstatnym rozdźiłém w kónzó­nantyzmu. Króm teho ukazuje jazyk lašsky welke rozdźiły na polo syntaktyckym jak od jazyka českeho tak od jazyka polskeho. (Samozřejme přetřéni, kěre přy­wedła na př. na wychodźe lašskeho jazyka polsko škoła systématycku polónizacyju, ňedokozuje nic).

Wyše uwedzény staw wěcy je wyswětlitelny. Noród lašsky, přes cełe storoča objektém schwawóle cudzych mocy, přešeł od ućiskowaňo feudalizmém do ućisko­waňo industryjalnym kapitalizmém. Francusko wy­chodňo polityka dohrómady s česko-židowskym wel­kokapitałém śe uměły a umio starać o to, aby na kónto ćiśiców a ćiśiców hładnych hawiřów, hameroków, ro­botników a małych chałupników rosnuł kapitał do milijónów a milijard. Jedźine witkowske hamry pod firmu Rotschilda-Guttmanna su océňéne na 66 milijard ko­rón. A jaky majetek mo Baňsko a hutňo społečność, w rukach francusko-českych, kěre patřy krómě 11 do­łów 20 inšich wšeljakych podników? - Dycky a wšaj był wěčši dźił inteligéncyje én nodénikém władnuceho kapitalizmu. Aj pod Beskydami śe zaprodała inteligén­cyja budź prosto, budź śe ňechała oslepić maskowanymi pojmami. Přy ňejlepšim śe kolébe w ňebezpečnym ňerozhodnuću, w kěrym poznowo wysledky panowaňo buržoazyje, ale ňechce překročić most ku własnému a swětowému proletaryjatu. Bojuje proći céntralizmu, ale dérži śe wěrňe démokratycke myšlénky buržoazyje. Nic ňeukazuje spósobém dokónalejšim jeji krotkozrakość. Jak dyby céntralizmus, s wšeckymi swojimi katastro­falnymi wysledkami pro jednotliwe štatni dźiły, kěre kějśi miwały na př. autónómnu hospodarsku sprawu, ňebył samozřejmym doprowodém démokratyckeho sy­stému. A ni éném céntralizmus, ale aj jeho druhy stupéň wywojowy, fašizmus. Swojimi předstawitelami, hławňe "Národním sdružením", stoł śe horšim bičém lašskeho robotnictwa ež germanizacyja a jeji prostředky za mó­narchije. Én robotnik, kěry zaprodo swoje přeswědčéni, dostowo přyležitość prodać aj swoje robotne śiły. My­šlénka wšaj plagatowane humanity je ofěrowano my­šlénce slepe partajne polityky na kónto moralneho sebe­wědómio robotników. Złočiny ňémeckeho fašizmu rozpo­liły mózgy aj fašizmu českému hławňe w lašskym cen­tru industryjalnym. Pod ochranu podnikatelów śe tu roz­wijo daleko śohajucy systém špěhónstwio, kěry idźe ruku w ruce s démoralizujucym protekcyjónizmém. ­A jaky wysledek měła tak nazywano Reforma agrarno? "Zbytkovým statkářům", to je nowe buržujske šlechće, kěro s ňejwěčšim prestyžém hospodařyła ze sta na pa­desat, śe odpisuju daňe na kónto cełych dźedźin małych chałupników, kěre přyšły alebo přyndu na bubén. Ňe­dostowaju dźedźiny ty charakterystyckeho odškodňéňo? Ńedostowaju hładni małochałupnicy z dźedźin podbe­skydskych přystupu ku kómedyji odkrywaňo pómników swobody? - A jazyk noroda? Pro jeho egzysténcyju - a na to śe ňesmi zapóminać - je česko a polsko škoła už skérz lehčejšu možność asymilacyje wěčšim ňe­bezpečim ež bywało škoła za časów germanizacyje. Swětowy obzór hore w krytyckych płaméňach. Génera­cyja wyrosło we wojňe, eksploatowano ňeska ać už w ro­boće alebo w bezrobotnośći, proletarsko internacyjónala ducha, stoji tu! Jeji ňejlepšo odpowědź na nośili ućisko­watelów a wykořyśćowatelów je tworba kulturno we znaméňu buducnośći socyjalistycke.

A buducność ta śe ukazuje w jasnych kónturach. Welky organizmus norodów, w kěrym nacyjónalńo myšlénka kónečňe budźe wyrazém prawe kultury, organizmus no­rodów, kěry kónečňe pozno w swětowe płaneće hospo­darsky fundamént, kěry patřy w stejne miře wšeckym norodóm.

Céntralizowany jedźiny rusky noród śe rozpadnuł w pérwšim socyjalistyckym štatu na přyrodzénych 185 dźiłów. Norody, kěre posawadź stoły na peryferyji kul­turne tworby, wstupiły twořywym spósobém do céntra swoji podstaty. Co było aj se stanowiska nacyjónalneho prostym objektém eksploatacyje, stało śe wčile nośite­lém własne hodnoty. Laténtne énergije wstupiły do cén­tra mezynorodni kultury.

O buducnośći a wywojowe možnośći europskych noro­dów ňebudźe rozhodować kónjunkturalno wěda buržoa­zyje, ale Marxém odkryty krok swětowe historyje ku prawdźe a swobodźe.

 

SŁOWNIK (s. 98)

Lašsky jazyk, w širokych rysach, je młuva ludu w se­werowychodni Morawě, w starym "rakuskym Ślónsku" a w Hučinsku (česky: Hlučínsku).

Od zapadniho jazyka českeho a połedniho jerzyka sło­wénskeho śe rozeznowo hławňe akcéntém na předostatni słabice, od wychodniho jazyka polskeho hławňe ňedo­statkém pasowych samohłosek.

Jazyk lašsky śe skłodo z wicero podřeči, kěre dohró­mady twořo własny jazykowy organizmus. Autor "Spi­wajuce piaśće" užiwo podřečo hornoastrawskeho, jak ho nazwoł filolog Jan Loriš ("Jan Loriš, Rozbor podřečí hornoostravského ve Slezsku, v Praze 1898"), to je młuwy beskydskeho ludu w połedňo-zapadnim dźiłu by­wałeho knižatstwa ćešinskeho.

Wedle cytowane knihy śe užiło, mezy inšim: "A. V. Šembera, Základové dialektologie československé, ve Vidni 1864" a "Fr. Bartoš, Dialektologie moravská, I. a II. díl, v Brně 1886 a 1895".

Rozhodujucym faktorém šak była a je přyrodzéňe młu­wa na wérchu naznačéneho ludu, kěro samozřejmě mo swoje zakłady w starodownych autochtónnich pómě­rach jazykowych. Próba odwodzowaňo jazykowych pó­měrów lašskych od třech suśednich spisownych jazy­ków słowanskych by była přyrodzéňe mylno. Jazykowe póměry su aji tu wyrazém podstat pléménowych.

Že słowa, kěre śe tykaju moderniho, hławňe administra­tywneho a polityckeho žiwota, ňémaju razu autochtón­neho, śe wyswětluje tym, že noród lašsky ňémjéł posa­wadź, co śe tyko jazykowych póměrów, własneho two­řyweho céntra kulturneho a že ludu lašskému nowinami a radyjém hroźi wykořéňéni a odcudzéni od hrudy aji w ňejzapadlejšich dźedźinach.