Svatý Kníže Rostislave

Josef Fejsák (* Slovensko: Stakčín)

Svatý kníže Rostislave, tě velebíme, pros Boha za náš národ, tebe prosíme. Svatý kníže Rostislave, pohleď na lid svůj za moravský národ v nebi vždycky oroduj.

Věrný národ pravoslavný slaví tebe dnes, prosí pomoc on u tebe naší Moravě. Svatý kníže Rostislave, pohleď na lid svůj za moravský národ v nebi vždycky oroduj.

Ty slovanskému národu Krista zvěstovals, slovanským rodným jazykem jej oslavoval. Svatý kníže Rostislave, pohleď na lid svůj za moravský národ v nebi vždycky oroduj.

Prožils velké utrpení pro Boží slávu, prosils Boha za svůj národ Velkou Moravu. Svatý kníže Rostislave, pohleď na lid svůj za moravský národ v nebi vždycky oroduj.

Za svůj národ svojí víru ty život svůj dals, kníže svatý Rostislave, pros Boha za nás. Svatý kníže Rostislave, pohleď na lid svůj za moravský národ v nebi vždycky oroduj.

 

Růžena Kučerová: Malý zpěvníček zapomenutých radostí, Brno 1999

Okraso moravské země

18..

s. 23-25

Okraso moravské země., Panno Maria,

která sídlíš mezi lesy, mezi horama,

tebe hledá duše má, pokoje nikde nemá,

ó překrásná, ó milostná Panno Maria.

 

 

Zvoňte, zvony, na vše strany

1925±/

s. 28

Zvoňte, zvony, na vše strany,

probouzejte všechny Moravany,

zvoňte, zvony, na vše strany,

probouzejte všechny Moravany,

svolávejte odevšad

na posvátný Velehrad,

svolávejte odevšad

na posvátný Velehrad.

 

Zvoňte, zvony, kde je víra,

zvoňte, zvoňte, kde už odumírá.

Zvoňte, zvony, kde je víra,

zvoňte, zvoňte, kde už odumírá.

Voďte výkvět národů

k Cyrilu a Metodu

Voďte výkvět národů

k Cyrilu a Metodu

 

Zvoňte moudrost Cyrilovu,

zvoňte také lásku Metodovu,.

zvoňte moudrost Cyrilovu,

zvoňte také lásku Metodovu.

Zvoňte jejich velký čin

do hlubin a do výšin.

Zvoňte jejich velký čin

do hlubin a do výšin.

 

Zvoňte zvony, jak se zvoní,

když se láskou nebe k zemi kloní,

zvoňte zvony, jak se zvoní,

když se láskou nebe k zemi kloní,

k dětem svým se navrací,

lásku láskou oplácí,

k dětem svým se navrací,

lásku láskou oplácí.

 

Zvoňte Otci nebeskému,

zvoňte Synu, také Duchu svatému,

zvoňte Otci nebeskému,

zvoňte Synu, také Duchu svatému,

by se Panna Maria

za národ přimluvila,

by se Panna Maria

za národ přimluvila.

 

Otče náš, vyslyš nás

19451939 ?

s. 32-33

Cyrile, Metode, slyšte Moravanů hlas,

požehnejte naší práci, zlo vzdalte od nás.

S láskou jste nám Boha hlásali,

v rodné řeči knihy napsali,

Morava si vděčně vzpomíná,

na Vás nezapomíná.

Cyrile, Metode, slyšte Moravanů hlas,

požehnejte naší práci, zlo vzdalte od nás.

 

 

Svatý Václave

s. 41

 

Svatý Václave

s. 42

 

Svatý Václave

11..? (záznam 137.)

s. 43

 

Karel Eichler: Cesta k věčné spáse, Brno 1936

 

Prosba k patronům diecése brněnské

J. P. 1907-02-14

Dědici velký Svatý Václave!

Přemilá kněžno svatá Ludmilo !

 

Litanie o svatých patronech českých.

s. 382-385

 

                Modlitba k blahosl. Janu Sarkandrovi.

                s. 389

 

Modlitba k bl. Zdislavě

s. 401

Modleme se:

Bože, který jsi blahoslavené Zdislavě propůjčiti ráčil,

aby o tobě bedlivou myslí stále rozjímala

a spolubližnímu upřímnou a starostlivou péči věnovala;

popřej nám, abychom na její přímluvu nebeským věcem s horlivostí se oddali

a bratrskou lásku skutky usvědčovali.

Skrze Krista, Pána našeho. Amen.

 

 

1936- Fr. S.

Příchod sv. Cyrila a Metoděje na Moravu.

s. 405-406

Hvězdy dvě se z východu

berou v slavném průvodu.

To jdou blahou bratří snahou

k našich otců obrodu.

 

Kudy jdou, mře mrákota,

světlo jasné bleskotá,

a kraj celý ze sna bdělý

k blahu vstává života.

 

Vláda zla již umírá,

pravda žezlo prostírá,

nad Moravou s věčnou slávou

boží ráj se otvírá,

nad Moravou s věčnou slávou

boží ráj se otvírá.

 

Duha pne se nad lada,

rajská mana popadá,

hudba hraje, růže plaje,

táhne krajem omlada.

 

Ó vy bratří přesvatí,

stůjte při své postati,

ať se čirá svatá víra

z útrob našich neztratí.

 

Orodujte u Boha,

ať se vzdálí mátoha;

vždy ať v kráse zastkvívá se

naší vlasti obloha,

vždy ať v kráse zastkvívá se

naší vlasti obloha.

 

Starých bludů poroba,

nesvornosti hanoba

národ plíhá a nás stíhá

jako zhoubná choroba.

 

Zlomte svodnou osnovu

těchto nectných okovů.

Stvořte pevnou, v lásce zjevnou

lidu svému obnovu.

 

 

Ejhle, oltář Hospodinův září.

J. S. 1863

s. 407-410

 

Bože, cos ráčil.

Vlad. St.

s. 410-412

 

Zvoňte, zvony, na vše strany.

s. 412-413

 

K sv. Ludmile.

s. 415-416

 

K sv. Václavu.

s. 416

 

Svatý Václave, kníže náš.

s. 416-417

 

Dodatky ke kancionálu Cesta k věčné spáse, Brno

 

Přistup, Moravěnko, přistup blíže

s. 109-112

 

František Malý: Salve regina, poutnický kancionál pro poutě a laické pobožnosti, Brno 1992

Radostná chvíle nastala

102 –

Mládenci, panny, pospěšte

a s námi rychle putujte

do údolí krásného,

do kraje (moravského).

Vítám Vás, žehnám vás, mé milé děti,

nastal čas krásný zas mě navštíviti.

Já vaše Matka, vy moje děti,

chci vás viděti.

 

Bez prodlení nemeškejme

115 -

Zdaleka se po ní ptají,

že má býti k uzdravení,

v (moravském) kraji

andělé hrají,

Marii sladce zpívají.

 

116 -

Okraso moravské země

 

Slyším hlas slavíčka

123 -

Slyším hlas slavíčka

v jednom údolí,

kdežto jest Matička

v (moravském) kraji.

Přes vrchy, doliny,

přes pole, roviny,

pojďme k Marii.

 

 

Slyšel jsem krásný hlas

124 -

Měl jsem ve snách zdání,

abych bez meškání

pospíšil k ní,

z krajiny (moravské)

k Královně nebeské,

abych šel k ní.

Matičko (nebeská,)

Paní naše,

přimlouvej se za nás,

za  všecky poutníky

u Ježíše.

 

 

Slyšte hlas Panny Marie

125 -

Slyšte hlas Panny Marie,

která takto volá k sobě:

„Pojďte ke mně, již přišel čas,

abyste putovali zas,

pojďte všichni ke mně

(do moravské) země.

 

 

Na tisíckrát, milionkrát

207 -

Račiž míti v své paměti

všecko soužení,

obzvláště vdovám, sirotkům

přijď k spomožení,

požehnej vlast (moravskou),

dej úrodu nebeskou,

chraň od hladu, moru, války

svou mocí Božskou.

 

 

321 -

Ejhle, oltář Hospodinův září

 

322 -

Bože, cos ráčil

 

323 -

Zvoňte zvony na vše strany

 

1925± Derka

Dítky, na odchod se strojme

324 -

Dítky, na odchod se strojme,

loučení nám nastává,

v žalozpěvy hlasy spojme,

zlatá doba skonává.

Líbáme tvé svaté prahy,

s Bohem, Velehrade drahý,

líbáme tvé svaté prahy,

s Bohem, Velehrade drahý.

Posledně již poklekněme

v duchu na hrob k Metodu.

„Odpusť, otče svatý“, rceme,

„odpusť svému národu!“

Líbáme tvé svaté prahy,

s Bohem, Velehrade drahý,

líbáme tvé svaté prahy,

s Bohem, Velehrade drahý.

 

Cyrile a Metoději

325 -

Z východních krajin jste přišli

do země moravské,

nám nejprvněji hlásali

učení křesťanské.

Orodujte, orodujte za nás,

svatí otcové.

 

 

353 -

Velký Boží mučedníku

 

Na blatnické hoře

354 -

Na blatnické hoře

krásná bílá růže

přelíbezně voní,

každý dychtí po ní,

ta všechněm pomůže.

 

 

Boží rodičko, naše Matičko

426 -

Jak na Hostýně, nebes vládkyně,

vrahy jsi potřela,

vlast nám stále braň, od nepřátel chraň,

přemocná ruka tvá,

ať vzkétá v zbožnosti,

v síle a ve ctnosti.

Matko, při nás stůj,

za nás oroduj,

ó Maria!

 

 

1927 Caletka

Na Hostýn, kde Maria

428 -

Na Hostýn, kde Maria

stánek svůj si zvolila,

duše moje zaletěti

k Matce Boží toužila.

 

Touha má se splnila,

zdráva buď, ó Maria,

Matko Boží požehnaná,

růže spanilá.

 

 

K tobě ruce mé se pnou,

Maria, buď Matkou mou,

Moravy a lidu svého,

ty jsi stráží vítěznou.

 

 

 

1893 Korec

Chválu vzdejme, (Moravané)

431A -

Chválu vzdejme, (Moravané),

nejsvětější matce Páně,

pějme vroucně nebes Kněžně,

vzývejme ji všichni něžně.

Maria, Maria, denice vítězná,

Maria, Maria, lilie líbezná,

oroduj za nás,

Matko v každý čas,

Královno nadhvězdná.

 

 

Hosanna

27

195

 

Kancionál, společný zpěvník českých a moravských diecézí, 1990

069 Litanie k ochráncům naší vlasti

s. 102-104

 

 

1893 Vl. Šťastný

828 Bože, cos ráčil

s. 483-484

Bože, cos ráčil před tisíci roky

rozžati otcům světlo víry blahé,

jenžto jsi řídil apoštolů kroky

z východu k naší Moravěnce drahé.

K tobě hlas prosby z této vlasti vane:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!

K tobě hlas prosby z této vlasti vane:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!

 

Na Velehradě bratři ze Soluně,

Cyril a Metod, kázali nám spásu;

ochranu skytli v církve svatém lůně,

učili národ znáti ctnosti krásu.

Od doby té nám světlo víry plane:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!

Od doby té nám světlo víry plane:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!

 

Jazykem rodným Boží chválu pěli,

Mateřskou řečí knihy svaté psali,

Získali láskou Kristu národ celý,

Život nám na vše věky zachovali.

Nezhyne rod, jenž věřit neustane:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!

Nezhyne rod, jenž věřit neustane:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!

 

Kolik to bouří nad vlastí se sneslo,

o život bylo zápasit nám v boji,

mohutné sídlo Svatopluka kleslo,

Velehrad víry bez pohromy stojí.

Apoštolů to dílo požehnané:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!

Apoštolů to dílo požehnané:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!

 

Velehrad náš, ten rozkvétá vždy znova

a žádná moc už nám jej nerozboří,

pokud náš národ v hloubi srdce chová

důvěru k Matce, která divy tvoří.

Maria za nás prosit nepřestane:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!

Maria za nás prosit nepřestane:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!

 

Otcové naši, svatí apoštolé,

ctí vaše jména stále národ vděčný.

Neopouštějte nikdy svého pole,

ať vaše setba dozraje v plod věčný.

Ať na ni rosa požehnání kane:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!

Ať na ni rosa požehnání kane:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!

 

I když se pyšná nevěra kol vzmáhá

a peklo seje koukol nových zmatků,

nebudem dbáti odvěkého vraha,

nedáme sobě bráti věčných statků.

Víře vždy věrni budou Moravané:
Dědictví otců zachovej nám, Pane!

Víře vždy věrni budou Moravané:
Dědictví otců zachovej nám, Pane!

 

1860/1867 J. Soukop

829 Ejhle, oltář

s. 485-487

Ejhle, oltář Hospodinův září,

přesvatá nám oběť nastává,

kterou po tisíc let s jasnou tváří

otčina den ze dne konává.

Za příkladem dávným se to děje

svatých Cyrila a Metoděje,

jižto/kteří rozkaz Kristův plnili,

paměť smrti jeho slavili.

 

                Oběť, kterou oni konávali

                v klenbách Velehradu posvátných,

                rádi bychom též my Bohu vzdali,

                pro mnohý však nehodni jsme hřích.

                Nuže, svatí miláčkové Páně,

                přispějtež nám s nadehvězdné báně,

                by Bůh ústa, srdce očistil,

                a nás milostí svou ujistil.

 

Sláva, sláva na výsostech Bohu,

nad Betlémem pěli andělé;

a ten zpěv se podnes na oblohu

k nebes Pánu vznáší vesele./povynáší k Pánu …

nechať jen se věčně věků vzdává/Ó nechať se …

králi králů po všem světě sláva,

kterou předkům našim věstili

apoštolé naši přemilí.

 

Zaznělo nám slovo pravdy věčné

ústy Soluňanů před věky,

dodnes v lahodě zní nekonečné

a svět zaznívá jim daleký:

Přinesli nám oni Písmo svaté,

bychom ze studnice této zlaté

moudrost nebes povždy vážili,

Bohu sloužiti se snažili.

 

                Bez víry se nelze líbit Pánu,

                růže ctnosti z víry vykvítá,

                víra otevírá rajskou bránu,

                věrou do srdce Bůh zavítá;

                a ten poklad tisíc let již máme:

ó, kéž jej i věrně zachováme,

                snahou Cyrila a Metoda,

                známe Krista, spásu národa.

 

Přijmi, Otče, oběť nekrvavou,

kterou při večeři poslední

slavil Syn tvůj s myslí přelaskavou:

Přívětivě na nás pohlédni,

jak jsi vlídně k Velehradu hleděl

a svou milost lidu připověděl,

když se na Moravě slavila

první oběť tobě přemilá.

 

                Obětujem tobě tvého Syna.

                Pro zásluhy jeho doufáme,

že nám odpuštěna bude vina,

za kterou teď v strastech stenáme.

Kriste, ukaž Otci svoje rány,

                otevř kajícníkům nebes brány,

                kdežto Soluňané velicí

                orodují za svou vinici.

 

Svatý, Svatý, Svatý Hospodine,

slávy tvé jsou plná nebesa,

láska tvoje všemu tvorstvu kyne,

ať svět celý tobě zaplesá!

Sestup Kriste, přezázračně dolů,

ať se tobě pokloníme spolu

s celou vlastí, s celým národem,

s otci Cyrilem a Metodem.

 

Otevřela se již nebes brána,

slovo zázračné kněz vyslovil;

vítej duše, vítej Krista Pána,

jenž se v způsob chleba, vína skryl.

Občerství tě krví svou a těleem,

spojíš se dnes se svým Spasitelem,

jenž svůj drahý život za tě dal

a tě k sobě Soluňany zval.

 

                Hle, i v této milostivé době

                zve tě k stolu svému nebes Pán,

                slyš, jak laskavě tě volá k sobě,

                boží hod zde tobě uchystán;

kéž se duše, věrou živou skvěje,

láskou Cyrila a Metoděje,

nadějí též svatou zplápolá,

že ji Pán kdys v ráj svů povolá

 

Vítej, Kriste, vítej,  Chlebe živý,

Beránku, tys hříchy světa sňal;

pohleď, jak jsme tebe žádostiví,

všechny jsi nás k sobě povolal.

A my hříchem ztratili jsme nebe,

kéž je zase najdem skrze tebe

přímluvami apoštolů tvých,

věrozvěstů našich slovanských.

 

Nechť tvůj oltář nikdy neuhasne

v našich zbožných vlastech slovanských,

nechť se denně k báni nebes jasné

vznáší oběť z chrámů křesťanských,

která tisíc let již stále plane,

oslavuje tebe, věčný Pane,

posvěcuje srdce národa,

čeleď Cyrila a Metoda.

 

Vyslyš, Pane, vyslyš prosbu vřelou,

kterou k tvému trůnu skládáme:

Požehnej vlast, žehnej církev celou,

zůstaň s námi, zbožně žádáme./… želáme:

Provázej nás na vezdejší pouti,

nedej svému lidu zahynouti,

pro zásluhy ze své oběti

vylej milost na své na děti.

 

 

830A Svatý Václave

s. 488-489

 

830B Svatý Václave

s. 489-492

 

832 Ještě než vzepjal se první chrám

s. 494-495

 

1972 Václav Renč

834 Lid český

s. 497

Lid český z víry staleté

jenž k tobě, Kriste, vzhlíží,

s důvěrou, s myslí dítěte

tvář zvedá k tvému kříži.

A před oltářem tvým

vždy věrně kleká s ním

Zdislava, dívka Páně.

 

Přes věky až po dnešní den

nám její příklad září.

Moudrost i krásu českých žen

má v oslavené tváři.

Svých pozemských pár let

Rozvila v rajský květ

Zdislava, dívka Páně.

 

S matkou i celou rodinou

čítala v Boží zvěsti.

Mír plnil duši nevinnou,

dech domova i štěsti.

Dnem, nocí, v každý čas,

vším promlouval ten hlas

k Zdislavě, dívce Páně.

 

Ten Boží hlas jí pověděl

o vlastní cestě kříže.

Dům opustila, jak Pán chtěl,

dál do hor, k nebi blíže.

Bídu a kamení

v chléb lásky promění

Zdislava, dívka Páně.

 

Muž si jen útlou dívku bral,

nad ženou nyní žasne:

hlas tichý, jenž v ní zpívá dál,

sepjaté ruce krásné,

vše jsou teď nástroje

pro službu pokoje

Zdislavě, dívce Páně.

 

Matka svých dětí matkou všech,

všech potřebných se stává.

Ne křik a pláč, už pouhý vzdech

v ní soucit rozžehává.

Prosícím staví dům

od země k nebesům

Zdislava, dívka Páně.

 

Zdislavo, ženo z našich žen,

růžičko požehnaná:

když kdokoliv z nás obtížen,

když v srdci pálí rána,

skloň se k n ám ze slávy,

ty hvězdo Moravy,

Zdislavo, dívko Páně!

 

 

838 Svatým bratřím chvály znějí

s. 500-502

 

839 K oltáři Páně

s. 503-505

 

Tropar sv. mučedníka biskupa Gorazda II. (1879-1942)

Vůdce pravoslavných a moravské církve obnoviteli,

v Bohu  moudrý přední z pastýřů otče Gorazde,

který jsi s radostí trpěl za pravdo,

pros milostivého Boha, aby spasil duše naše