JAK POZNÁME, ŽE JE DEN?

Zúčastnila jsem se konference o antisemitismu a současných projevech rasismu, o jejímž konání jsem se dověděla telefonicky téměř ze dne na den. Nevěděla jsem tedy kdo bude hostitelem, až ráno 8. října jsem zjistila, že konferenci pořádají křesťané ze Slova života. Čekala jsem spíš projevy s náboženským obsahem typickým pro tuto křesťanskou církev. Místo toho jsem byla překvapena věcnými referáty, přátelským ovzduším a pěkným prostředím, v němž konference probíhala. Bezvadný průběh celodenní akce s náročnou tématikou a reprezentativní účastí zahraničních a domácích hostů byl výsledkem pečlivé přípravy a obětavé práce mnoha nadšených členů pořadatelské církve. Spolupráce a radost ze společného díla, nikoliv snadného, vytvářela tvůrčí atmosféru.

S příjemným prostředím kontrastoval obsah vystoupení jednotlivých řečníků, kteří uváděli otřesné příklady rasismu, antisemitismu a xenofobií v historii a zvláště v současnosti. Společným rysem všech vystoupení byla snaha hodnotit projevy xenofobií rasových, národnostních a náboženských objektivně, nezevšeo­becňovat a hledat skutečné příčiny negativního chování jednotlivců i skupin a nesvádět vinu paušálně na jediného viníka.

V dopoledním bloku v sále na Novobranské ulici jsme vyslechli příspěvek dr. Mojmíra Kalluse o historii vztahů křesťanů a Židů prakticky od počátku vzniku křesťanství až do současnosti: názory křesťanů se vyvíjely v průběhu staletí často protichůdně, dlouho se uplatňoval tzv. theologie náhrady, podle níž roli „Božího lidu“ přejali křesťané. Tato doktrína se stával mnohdy východiskem pro anti­semitismus (nebo přesněji pro antijudaismus). Holokaust byl mezníkem ve vývoji názoru v křesťanském světě. Ekumenické prohlášení z r. 1948, 2. vatikánský koncil a papežská encyklika Nostrae aetate prohlašují antisemitismus za nepřijatelný pro křesťana. V současné době však vedle tohoto vývoje existuje paradoxní názor u křesťanských  církví na Blízkém východě, dle něhož Židé jako oběti fašismu sice vzbuzují soucit, ale v určitých oblastech jsou chápáni jako utlačovatelé Palestinského lidu, proti nimž má křesťan všemi prostředky bojovat. Okolo tohoto názoru se snadno vytvářejí mýty, které většinou navazují na kořeny antisemitismu.

Složitostí situace ve světovém kontextu se zabývaly další příspěvky. Shodně bylo konstatováno, že v každé zemi na světě existuje v nějaké (třeba i skryté formě) nějaký druh rasové nesnášenlivosti a nespravedlnosti skupin nebo jednotlivců. Demokratické státy dávají přes veškeré své problémy jistou záruku v boji proti různým formám rasismu. Nejdůležitější roli při tom hraje prevence – výchova proti jakékoliv formě rasismu a utlačování národnostních nebo jiných menšin ve světě. Nejhorší situace nastává, jestliže některá forma rasismu je tolerována nebo dokonce podporována na státní úrovni a státním tiskem.

Host konference dr. Shimon Samuels z centra Shimona Wiessenthala – centra prevence, studia a potírání forem genocidy uvedl, že státní tisk v arabském světě vykresluje Izrael jako skutečného démona, fakta Holokaustu jsou zde popírána a šíří se staré pověry o Židech připomínající středověk. Ve svém obsáhlém referátu nás seznámil s otřesným svědectvím internetových stránek s rasistickým obsahem, propagujících terorismus. V r. 1995 centrum Shimona Wiessenthala zaznamenalo pouze jednu stránku s extremistickými názory, dnes je jich přes čtyři tisíce v různých jazycích. Shlédli jsme stránky oslavující sebevražedné teroristické činy mladých lidí a žen. Jiné programy jsou určeny dětem, existuje hra na sebevražedného teroristu, jejíž autor tvrdí, že nemá nic proti nějakému národu nebo státu, že „má jen prostě rád hry“. Je zřetelné, kdo je skutečnou obětí této hry. Je jí každé dítě, které má k této hře přístup.

Odpolední program konference pokračoval v Bakalově sále brněnského Bílého domu. Na nesmírnou složitost jevu zvaného terorismus a zároveň na nebezpečí zjednodušeného chápání současných událostí upozornil Velvyslanec státu Izrael pan Arthur Avnon. Vyprávěl příběh ze svého působení ve funkci Generálního konzula v Chicagu. Zde zažil teroristický útok. Celá americká komunita měla potřebu najít rychle viníka, proto byla obviněna arabská komunita. O několika dnů později probíhala v Chicagu vzpomínková akce na oběti Holokaustu. Artur Avnon jako Generální konzul měl možnost promluvit k tisícům lidí. Poprosil shromážděné, aby nikoho neobviňovali, aniž by měli zcela jasné důkazy. Nakonec se ukázalo, že útočníkem byl Američan, který patřil k organizaci, která měla v plánu teroristický útok uskutečnit. Na revanš arabská komunita obvinila Izrael jako organizátora tohoto útoku.

Černobílé a zjednodušené posuzování nám nepřinese odpovědi na závažné jevy současnosti: proč sebevražedné útoky, proč agresivita, proč např. útoky na buddhistické sochy a jiné a jiné negativní a tragické jevy. Jedná se o střet civilizací? Jsou důvodem „jen“ kulturní rozdíly nebo je příčina hlubší a závažnější, příčina tkvící v samotném člověku a jeho vnitřním boji neprávem vyneseném na povrch a namířeném navenek? Namířeném navenek proti někomu nebo některým, proti něčemu nebo něčímu a v konečném důsledku proti sobě samému? Jak zaznělo v jednom diskusním příspěvku: „Bitvu o přírodu, lidi,lepší svět si každý bojuje sám.“

Přátelství a spolupráce lidí, kteří si toto uvědomují je vlastně jedinou nadějí pro tento složitý svět, přičemž nejde dokonce ani o vedení ostré hranice mezi tzv. civilizovaným a necivilizovaným světem, mezi světem „moderním“ a „zaosta­lým“ nebo tzv. „světským“ a „duchovním“. Ostrůvky porozumění a tolerance jako jsou např. Muzeum lidské důstojnosti budované za současných podmínek v Jeru­zalémě, jehož programem je brát vážně myšlenky judaismu, křesťanství a islámu, Muzeum tolerance v Los Angeles zabývají se monitorováním a prevencí extremis­tické činnosti všeho druhu jsou příkladem za mnohé.

Z konference jsme odcházeli otřeseni informacemi o násilí a xenofobiích, ale odnášeli jsme si příběh jako světélko ve tmě: „Ptal se rabín studentů kdy končí noc a začíná den. První student řekl, že když pozná fíkovník od olivovníku začíná den, druhý odpověděl, že noc končí, když rozezná ovci od kozy. Ne, řekl rabín, když potkáme bílou a černou ženu, boháče a chudého a nebudeme vidět rozdíl – začíná den.“

Jarmila Plotěná